Teď budu chvíli nepříjemný. Ne proto, že bych chtěl provokovat, ale proto, že si za tím, co říkám, opravdu stojím.
👉 Pokud se cizí jazyk nenaučíte během jednoho roku, je velmi pravděpodobné, že se ho nenaučíte nikdy.
Na mých kurzech to slyším znovu a znovu.
„Já na jazyky nemám hlavu.“
„Já to prostě neslyším.“
„Měl(a) jsem špatného učitele.“
Tyto věty přitom říkají velmi schopní a úspěšní lidé – manažeři, podnikatelé, lékaři, rodiče. Lidé, kteří se dokázali naučit spoustu složitých věcí.
A téměř vždy mají jedno společné: jazyk se učí nahodile, bez jasného systému. Slovíčka se „nějak projedou“, gramatika se vezme letem světem a opakování se odkládá na neurčito. Výsledek pak vypadá stále stejně – člověk sice „něco“ rozumí, ale mluvit si netroufá a při skutečném rozhovoru raději couvne.
Problém ale není v lidech!
Problém je v tom, jakým způsobem se jazyky běžně učí.
Když se sám učím cizí jazyky – a když to učím lidi na našich Kurzech zrychleného učení cizích jazyků, vycházím ze tří základních pilířů:
1) Dobrá znalost paměťové techniky na slovíčka
U slovíček totiž platí jednoduché, ale nekompromisní pravidlo:
👉 Pokud Vás slovíčko nenapadne do dvou vteřin, ve skutečnosti ho neznáte.
Většina lidí se slovíčka učí opisováním, čtením seznamů pořád dokola jejich „projížděním očima“. To ale s pamětí nemá téměř nic společného. Lidský mozek si neukládá cizí slova jako izolované informace – potřebuje význam, emoci a obraz.
Právě proto používáme vědecky ověřenou paměťovou techniku (tzv. metoda klíčového slova, někdy označovaná jako „stanfordská metoda“).
Díky této technice se slovíčka:
- ukládají do dlouhodobé paměti výrazně rychleji,
- vybavují se automaticky, bez zdlouhavého přemýšlení,
- a přestanou se neustále z paměti vytrácet.
Bez této techniky je učení slovíček spíš boj než efektivní proces.
👉 Metoda se dá velmi rychle ukázat, jen je třeba ji na počátku trochu potrénovat. Klíčová je zde vizualizace, což je pouze otázkou cviku. Proto na kurzu společně uděláme kolem 60–70 slovíček, aby člověk přesně věděl, jak to dělal správně – abyste si jakékoliv slovíčko uložili za 5–10 vteřin do paměti! Učit se je samozřejmě třeba v kontextu, ale na to se ještě podíváme v další části.
2) Dekódování pro okamžité aktivní používání jazyka
Druhým pilířem je technika dekódování (vychází z přístupu učení cizích jazyků podle Very Birkenbihl). Cílem je pochopit, jak jazyk funguje zevnitř a naučit se jej používat aktivně.
Dekódování přináší několik zásadních výhod:
- Uvidíte strukturu jazyka – dekódování vás naučí skutečný slovosled, vazby a logiku vět.
- Postupně mizí vnitřní překládání – přestanete hledat české ekvivalenty a začnete v jazyce přemýšlet.
- Učíte se v kontextu, ne izolovaně – tak se mozek učí nejlépe.
- Gramatiku „nasáváte“ přirozeně – bez biflování pravidel, mozek si sám všímá opakujících se vzorců.
Učit se běžným způsobem často znamená učit se pasivně, a ne aktivně. Proto si tolik lidí při učení jazyků stěžuje, že rozumí, ale neumí mluvit – učí se zkrátka obráceně. Dekódování naproti tomu podporuje aktivní používání jazyka – abyste byli schopni mluvit a v jazyce i přemýšlet. Na Kurzu zrychleného učení cizích jazyků si toto detailně ukážeme – dekódujeme si jeden článek, abyste přesně věděli, jak postupovat.
3) 100% dodržování tzv. Ebbinghausovy křivky zapomínání
Třetí krok je často podceňovaný, ale podle mě zcela zásadní. Bez opakování si mozek nové informace neudrží.
Ne proto, že byste byli líní nebo měli „pomalý“ mozek, ale proto, že tak zkrátka funguje. Tzv. Ebbinghausova křivka zapomínání říká jasně, že pokud si nové informace včas nezopakujete, většina z nich zmizí.
V praxi se při učení řídím těmito zásadami:
- krátké zopakování do 10 minut po učení,
- stručná rekapitulace tentýž den,
- zásadní opakování do 24 hodin (jinak může zmizet až 80 % naučeného),
- další opakování zhruba po třech dnech.
Protože pracuji s texty z učebnice, slovíčka se mi navíc přirozeně vracejí v kontextu, což paměť ještě výrazně posiluje.
⇒ Když to shrnu, učení jazyků není žádná magie ani výsada „jazykově nadaných“ lidí. Je to dovednost, která má svá pravidla. Jakmile je začnete respektovat, učení přestane být frustrující a výsledky se dostaví mnohem rychleji, než jste byli zvyklí!
Mimochodem tímto způsobem jsem se teď začal učit španělštinu. Učím se 20 minut denně po ránu, 5 dní v týdnu, víkendy mám volno. Ne dvě hodiny jednou týdně, když už sotva držím oči otevřené. Ale krátce, často a pravidelně.
Jedu přesně podle toho postupu, který si ukazujeme na kurzu. Zvládnu tak kolem 2–3 lekcí týdně. To je samozřejmě tempo pro někoho, kdo již techniky ovládá. Bohatě stačí, když se naučíte jednu lekci za týden nebo týden a půl. Podobným tempem zvládnete zpracovat klasickou jazykovou učebnici za 6–9 měsíců. Klíčová je pravidelnost a vytrvat!
Pokud to tedy s jakýmkoliv cizím jazykem myslíte vážně, ale chybí vám jasné „jak“, pak je 👉 Kurz zrychleného učení cizích jazyků přesně pro Vás!
Za rok se pak můžeme potkat znovu.
A buď si řeknete: „Pořád nic…“
Nebo:
„Konečně se domluvím.“
Rozhodnutí je na Vás. 😊
