Představte si, že přijdete na pracovní setkání a během několika minut se vám představí pět lidí. Zkuste si to teď sami a udělejte si krátký test.
Dejte si 20 sekund, abyste si 5 jmen zapamatovali. Klidně si na telefonu zapněte stopky.
Připraveni?
Martin Král
Lenka Navrátilová
Petr Novák
Eva Černá
Tomáš Procházka
Tak a teď, aby to nebylo tak jednoduché, si zkuste v duchu vybavit třeba PIN ke své platební kartě – tedy něco úplně jiného. Přiznávám, že je to trochu podpásovka. Jenže podobná drobná vyrušení jsou při seznamování úplně běžná. Teď se na chvíli od textu odvraťte a zkuste si jména vybavit.
👉 Tak co, kolik jich máte?
Co se při tomto testu obvykle stane?
Většina lidí si zapamatuje dvě nebo tři jména. Čtyři už jsou spíše výjimka a všech pět si vybaví jen málokdo. Při představování je to pak ještě těžší než v testu.
Když se lidí na našich kurzech paměti ptám, proč si myslí, že jména zapomínají, odpověď bývá téměř vždy stejná:
„Já prostě nemám paměť na jména.“
Ve skutečnosti ale problém není v paměti samotné.
Co se při seznamování děje?
Když nám někdo říká své jméno, náš mozek bývá často zaměstnaný něčím úplně jiným. Soustředíme se spíš na sebe, jak podáváme ruku – aby nebyl stisk příliš silný, ale zase ne leklá ryba…. Přemýšlíme o tom, co řekneme, jak na druhého člověka působíme nebo jak bude rozhovor pokračovat.
Jméno tak mozkem jen projde, aniž by se opravdu uložilo do paměti. Často vlastně jména ani neposloucháme – a když nic nevnímáme, nemáme si ani co uložit!
Když se o pár minut později snažíme jméno konkrétního člověka vybavit, v paměti často není žádná stopa.
Jenže i kdybychom se soustředili, paměť má se jmény ještě jeden problém.
Zajímavost z psychologie paměti: paradox pekař – Pekař
Jména jsou pro naši paměť příliš abstraktní a neuchopitelná. Krásně to ukazuje jednoduchý experiment, který proběhl na britských univerzitách v 80. letech (tzv. Baker–Baker paradox). Účastníkům experimentu ukázali fotografie lidí a přidali k nim jednu informaci. Například:
Jedné skupině bylo řečeno, že se muž na fotografii jmenuje Pekař.
Druhé skupině, že muž pracuje jako pekař.
Když si lidé po určité době měli informaci vybavit, dopadl experiment naprosto jednoznačně: účastníci si výrazně častěji zapamatovali povolání pekař než jméno Pekař.
Informace je stejná. Pekař jako pekař. Přesto si lidé výrazně lépe pamatují slovo pekař, než jméno Pekař. Proč?
Protože u povolání se okamžitě spouští síť asociací: pec, chleba, mouka, pekárna, můžete si krátce vybavit vůni čerstvě upečeného chleba…. mozek má tak více „háčků“, díky kterým může informaci uložit. Naproti tomu jméno je většinou jen zvuk bez významu a bez kontextu.
Právě proto jsou jména jednou z nejobtížnějších informací pro zapamatování.
Jak tomu může paměť pomoci
Paměť tedy funguje mnohem lépe, když pracuje s obrazy a představivostí. Proč toho nevyužít i u jmen?
Představovaný pan Král tak může mít na hlavě královskou korunu. Paní Navrátilová má ve vlasech tenisovou raketu jako známá tenistka Navrátilová. Jakékoliv připodobnění třeba k člověku se stejným jménem, kterého znáte, také pomůže.
Paní Černé v duchu „přetřete“ obličej načerno, panu Novákovi trčí z nosu noviny a panu Procházkovi se ve vousech někdo prochází.
Mozek si obraz zapamatuje mnohem snadněji než samotný zvuk jména. Když bude vaše představa dostatečně živá, ideálně vtipná nebo absurdní, mozek se toho hned chytne. Když pak toho člověka znovu uvidíte, obraz se vybaví – a s ním i jeho jméno.
Je to jednoduchý princip, ale jakmile ho začnete používat, rozdíl bývá překvapivý. A proč to většina lidí nepoužívá?
Ne proto, že by to bylo tak složité. Ale protože nás takové techniky nikdo nikdy neučil. Ve škole jsme se učili spoustu věcí, ale téměř nikdy:
- jak pracovat s pamětí,
- jak si zapamatovat jména,
- jak ukládat informace do dlouhodobé paměti.
Přitom právě tyto dovednosti rozhodují o tom, jak snadno se učíme nové věci.
A tady přichází „aha moment“
Na kurzech Školy paměti se učíme využívat obrazy a pamatovat si informace přesně podle principů, podle kterých funguje náš mozek. A dějí se věci!
Lidé, kteří si v počátečním testu zapamatují třeba jen 3 informace z 18, mají na konci kurzu bez problémů všech 18 ve správném pořadí.
Ti, kteří říkají, že mají špatnou paměť na jména, si dokáží zapamatovat jména většiny lidí v místnosti.
Lidé, kterým dělá problém vybavit si pomalu i vlastní PIN, si zapamatují klidně 5 telefonních čísel za 1 minutu.
Ne proto, že by jejich paměť byla najednou lepší.
Ale protože začnou používat principy, které paměti dávají smysl.
Pokud vás to zaujalo, na Základním kurzu Školy paměti se naučíte:
- jak pracovat s pamětí při učení
- jak si zapamatovat čísla a informace
- jak používat paměťové cesty
- jak zlepšit koncentraci
A hlavně si všechno vyzkoušíte v praxi.
A ještě malá otázka na závěr.
Kolik z těch pěti jmen z úvodu si ještě pamatujete právě teď?
Těším se na setkání.
Jakub Pok
Lektor a zakladatel Školy paměti
