Zní to jako provokace. Jenže tohle je závěr jednoho z nejznámějších výzkumů stárnutí mozku.
Vědci v USA v rámci tzv. Nun Study sledovali desítky let skupinu řeholních sester. A když po smrti zkoumali jejich mozky, narazili na něco, co jim úplně nesedělo do tehdejších představ. U některých žen našli jasné známky Alzheimerovy choroby. Změny, které učebnice popisují jako typické – plaky, neurofibrilární klubka. Jenže tyto ženy byly ještě krátce před smrtí většinou ve velmi vysokém věku mentálně v pořádku. Samostatné, orientované, schopné normálně fungovat.
Jinými slovy: jejich mozek nesl známky nemoci, ale jejich mysl fungovala.
Jak je to možné?
Odpověď, ke které se výzkum postupně dostal, zní: kognitivní rezerva.
Kognitivní rezerva? Mozek s objížďkami
Řada lidí o tom pojmu možná nikdy neslyšela. Co to vlastně je? Představte si mozek jako silniční síť. Pokud máte jen pár hlavních tahů, stačí jedna uzavírka a všechno se zablokuje. Pokud ale existuje hustá síť vedlejších cest, provoz se přesměruje a systém funguje dál. Zkrátka čím hustší síť během života vybudujete, tím déle dokáže mozek fungovat i při biologickém poškození.
Kognitivní rezerva je právě tahle síť objížděk. A nevzniká náhodou. Budujeme ji celý život – tím, jak mozek používáme.
Slavná Nun Study, dlouhodobý výzkum dlouhověkosti zahájený v roce 1986 epidemiologem Davidem Snowdonem, sledovala téměř 678 řeholních sester v USA po dobu několika desetiletí. Snowdonovi se podařilo přesvědčit sestry k souhlasu s tím, že po smrti budou vědci analyzovat jejich mozky. To právě tady přišlo jedno z nejzásadnějších zjištění. U části z nich našli výrazné patologické změny typické pro Alzheimerovu chorobu. A přesto byly tyto ženy ještě krátce před smrtí mentálně zcela v pořádku.
Když se pak vědci dívali na jejich životní styl, ukázalo se, že svou roli hrála hlavně dlouhodobá mentální aktivita, ale i sociální zapojení a pozitivní emoce. Vědci zkoumali a porovnávali jejich zápisky z mládí a zjistily, že sestry, které už v mládí psaly jazykové bohaté texty plné radosti a naděje, se dožívaly vyššího věku.
Studie ukázala, že mozek může být biologicky poškozený – a přesto fungovat. Rozhoduje, jak silnou „kognitivní rezervu“ si během života vybudujeme.
A co na to současná věda?
Není to jen zajímavá hypotéza z 90. let. To, co tehdy vědci jen tušili a prokázala to již zmiňovaná studie dnes potvrzují i další studie.
Například dlouhodobý Rush Memory and Aging Project ukazuje, že lidé s vyšší celoživotní mentální aktivitou mají přibližně o 30–40 % nižší riziko demence a nástup potíží se u nich posouvá o několik let. Novější meta-analýzy potvrzují, že vzdělání, mentálně náročná práce nebo aktivní učení mají dlouhodobý ochranný efekt. A Lancet Commission odhaduje, že až 40–45 % případů demence souvisí s faktory životního stylu.
To vůbec není málo. Je to obrovský prostor, který máme ve svých rukou.
Co si z toho vzít?
Vidím to na našich kurzech už více než 15 let. Lidé k nám často přicházejí s větou:
„Mně už to nepálí jako dřív.“
„Já si jména prostě nepamatuju.“
„Na jazyky už nemám hlavu.“
A teď trochu nepříjemná otázka. Kdy naposledy jste svůj mozek opravdu zatížili? Ne tím, že jste projížděli obsah na telefonu. Ne tím, co už dávno umíte. Ale něčím, co bylo nové, náročné a vyžadovalo soustředění. Na kognitivní rezervě nezačínáme pracovat ve chvíli, kdy se objeví problém. Začínáme na ní pracovat dnes. Každým novým jazykem. Každou dovedností. Každým momentem, kdy mozek trochu vyvedeme z pohodlí.
Paměť není talent. Je to strategie.
Moderní výzkumy to jasně potvrzují:
- učení nových jazyků buduje kognitivní rezervu
- aktivní práce s pamětí vytváří nové spoje mezi neurony
- náročné mentální úkoly zvyšují odolnost mozku
- kombinace mentální aktivity, pohybu a sociálního zapojení má nejsilnější efekt
Váš mozek nemusí slábnout. Jen jste ho možná dlouho netrénovali správným způsobem. Paměť není talent, je to strategie.
To je důvod, proč na našich kurzech nejde jen o „triky“. Jde o systematické zatížení mozku. O budování objížděk. Jak si informace opravdu ukládat, jak trénovat paměť a jak mozek dlouhodobě udržet ve formě. A hlavně dáme vám nástroje, jak se efektivně a s chutí učit cokoliv nového. A udržet si tak mozek ve formě.
Ať vám mozek šlape!
Jakub Pok a tým Školy paměti
