Před pár dny jsme leželi na pláži. Hráli jsme s naším sedmiletým synem pexeso z afrických vlajek, které nám na dovolenou vyrobila manželka, a mě napadlo:
Co kdybych si tentokrát zkusil zapamatovat nejen vlajky a hlavní města, ale i polohu všech afrických států?
Afrika má přes padesát zemí, takže to na první pohled nevypadá jako úplně odpočinková plážová aktivita. S paměťovými technikami se ale člověk podobných výzev zkrátka nebojí. 🙂
Hlavní města Evropy, Asie i Afriky jsme se synem měli už dávno zvládnutá. Stačilo jen trochu představivosti. Náš mozek si totiž lépe pamatuje uchopitelné obrazy než pouhá slova.
Například:
🇱🇸 Lesotho – Maseru
Hlavní město Lesotha je Maseru. Představte si, jak z LESa vyběhne váš MASér a najednou mu RUpnou gatě. Paměť stačí jen správně naťuknout, ale rozhodně si lépe uloží podobně bláznivý obraz než nudné spojení Lesotho a Maseru.
Dospělí se někdy podobným představám z počátku brání, protože jim připadají příliš bláznivé nebo dětinské. Ale právě proto to funguje! Děti s fantazií naopak pracují přirozeně. Když synovi některé hlavní město nejde nebo vypadne, jednoduše společně vymyslíme pomůcku.
Najednou se neučíme. Hrajeme si. A právě to mě na paměťových technikách baví nejvíc. Lidé si techniky vyzkouší, malou chvíli je potrénují a okamžitě vidí, že jim pomáhají zapamatovat si informace rychleji. A navíc dokážou také úplně změnit pocit z učení. Místo opakování, které člověka po chvíli unaví, vznikají obrazy, příběhy a někdy i docela povedené rodinné vtipy.
Samozřejmě nejde jen o Afriku. Stejný princip používají účastníci našich kurzů paměti při učení cizích slovíček, autorů a literárních děl, jmen klientů, bodů prezentace, historických událostí, odborných pojmů nebo číselných údajů. Jakmile informaci převedete do podoby, se kterou umí mozek dobře pracovat, často zjistíte, že si dokážete zapamatovat mnohem víc, než jste si mysleli. Člověk ale musí vědět jak…
A jak si zapamatovat mapu?
Většina lidí by si jednoduše otevřela atlas a pořád dokola opakovala: Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt...
Kdybych si pouze stále dokola opakoval názvy zemí, pravděpodobně by se mi po chvíli začaly plést.
Mozek seznamy příliš rád nemá. Mnohem lépe pracuje s obrazy, pohybem a příběhem než s izolovanými informacemi. Místo pěti samostatných států je lepší si vytvořit nějaký představitelný příběh.
Začal jsem na severu Afriky, kde leží vedle sebe Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye a Egypt. Princip je vlastně velmi jednoduchý. Nejde o to najít dokonalou podobnost názvu. Stačí zachytit první zvuk nebo slabiku, která vám něco připomene. Maroko může být marmeláda, Alžírsko Aladin a Tunisko třeba tuňák. Někdo jiný si možná vymyslí úplně jiné obrazy – a to je naprosto v pořádku. Důležité je, aby byly živé a zapamatovatelné právě pro vás. Pak už je jen propojíte do krátkého příběhu, ve kterém jeden obraz přirozeně navazuje na další.
Může to vypadat třeba nějak takto: Maroko si můžete představit jako obrovskou sklenici marmelády. Sáhne po ní Aladin. Když ji otevře, vyskočí z ní obrovský tuňák. Aladin se lekne, uteče a začne líbat Kleopatru přímo před egyptskými pyramidami.
Vznikne tak jednoduchý řetězec:
marmeláda – Aladin – tuňák – líbat – pyramidy.
Místo pěti abstraktních názvů si mozek lehce zapamatuje krátkou scénu, v níž jeden obraz přirozeně vyvolá další. A protože víte, že postupujete po severním okraji Afriky od západu k východu, vybaví se vám státy ve správném pořadí:
Maroko – Alžírsko – Tunisko – Libye – Egypt.
Stejným způsobem můžete pokračovat dál. Vždy propojíte několik sousedících států do jednoho krátkého děje. Najednou už mapa nebude působit jako změť padesáti názvů, ale jako několik navazujících příběhů.
Popravdě řečeno, těch osm minut nebylo jen díky tomuto jednoduchému principu. Použil jsem ještě o něco přesnější techniku paměťových cest (Loci metoda), kterou učím na našich kurzech paměti. Díky ní šlo všechno ještě rychleji!
Když lidem říkám, že paměť není talent, často se usmějí. Po více než patnácti letech učení tisíců lidí ale vím, že je to pravda. Dobrá paměť není výsadou několika šťastlivců. Je to dovednost. A stejně jako každou jinou dovednost se ji může naučit téměř každý.
A někdy stačí osm minut na pláži, aby člověk zjistil, že jeho paměť umí mnohem víc, než si celý život myslel.
